Když minulý týden evropští poslanci hlasovali o textu euroústavy, došlo ke dvěma událostem, které popírají, že ve Štrasburku je nuda. Nejprve předseda parlamentu Josep Borrell nařídil zřízencům v jednacím sále, aby hloučku euroskeptiků odebrali cedule s nápisem “Ne mým jménem”, kterými začali mávat, když se mělo hlasovat.

Následovalo několik vteřin přetahování o popsané čtvrtky, které připomínalo sekvence z Laurela a Hardyho. Později titíž poslanci vypověděli, že jim bezpečnostní služba parlamentu znemožnila rozvěšovat protestní letáky v budově. Lidé z ochranky podle několika svědků honili po chodbách každého majitele sloganů, a dokonce i s ženami se nevybíravě přetahovali.Poslanec Gerard Batten ze Strany nezávislosti Velké Británie (UKIP) tvrdí, že dvě asistentky jeho klubu byly zraněny, pochroumané koleno a hospitalizaci ovšem hlásí také bezpečnostní služba parlamentu.

Batten napsal Borrellovi stížnost na chování ochranky a ten se nyní rozhodl incident prošetřit. V prvním případě ukázal Borrell nezvykle málo trpělivosti. K umravňování poslanců v sále dochází v souladu s pravidly docela často a téměř pokaždé, když se slova ujme nedostižný řečník a dosud neobjevený mistr jevištních výstupů Daniel Cohn-Bendit. Na něj ani na poslance mávajícími cedulemi při hlasování o Turecku ale Borrell zřízence neposlal. V druhém případě to jednoznačně přehnala ochranka, která si pravidla chování v parlamentu vyložila po svém. Žádné moratorium na protestní plakáty vedení sněmu nevydalo a členy bezpečnostní služby nic neopravňovalo k tomu, aby jejich autory stíhali jak zločince na útěku.

Obojí nicméně zapadá do nepříjemného pocitu, který člověk při hlasování o euroústavě chtě nechtě získal. Že totiž jiný než kladný názor na ústavu se nepřipouští. Organizační oddělení parlamentu přichystalo vývěsky s nápisem “ANO evropské ústavě” a také je po hlasování – v němž většina poslanců podpořila přijetí textu – v atriu budovy slavnostně nainstalovalo. Transparenty s variantou NE v záloze kupodivu nachystané nebyly.

Stejně tak se plánuje, že na vnější stěně europarlamentu bude “postupně přibývat souhlas ve všech jazycích podle toho, která země dokument zrovna ratifikuje”. Automaticky se tedy počítá, že ústava projde. Taková bezobsažná propaganda je to nejhorší, co se textu může stát. O ústavě lidem nic neřekne a jen to nahrává extremistům, kteří tvrdí, že z Bruselu přichází nová totalita, která nenechává žádný prostor pro jejich volbu. Je to škoda i pro samotný parlament, který si zakládá na tom, že je svobodným fórem různých politických názorů. Tak proč ta masáž?

Kateřina Šafaříková

Článok bol uverejnený v Lidových novinách, 19. 01. 2005

 Tlačiť článok

Ohodnoť článok: (Zatiaľ nehodnotený článok)

 Loading ...