… Jelikož se liberalismus stal prakticky sebe destruktivním, ani jeho pevné postavení nemůže být důvodem k jeho podpoře. Je třeba ho odmítnout a nahradit něčím jiným: v žádném případě nepřetrvá, a bude lepší ho odmítnout racionálně, s plným vědomím toho, proč selhal. …

Dalším radikálním defektem liberalismu je to, že si na jedné straně činí nárok na racionalitu, na druhé straně právě racionalitu znemožňuje. Racionalita předpokládá jisté standardy, jež překračují momentální přání. Nemá-li člověk žádný standard vyšší, než je on sám, nemá také nic, čím by mohl posuzovat své vlastní chování. Liberalismus nás nabádá, abychom si vytvořili své vlastní standardy, ale to je totéž, jako kdyby nám doporučoval zamávat rukama a létat. Naše dobro není něco, co si sami vytváříme. Své dobro si můžeme vyjasňovat, ale nemůžeme si je volit. Můžeme jednat smysluplně v morálním světě, který jsme nicméně nestvořili. Pokud nám liberalismus říká, že si máme svůj vlastní morální svět vytvořit, obrací se zády ke světu veřejné morálky: ten je ovšem nezbytný, mají-li mít naše rozhodnutí nějaký význam.

Díky iracionalitě, jež je mu bytostně vlastní, klade liberalismus neustále otázky, jež nedokáže řešit. A proto je potlačuje. Příklady vidíme všude: nesmí-li žádná společnost být tolerantní při obraně svých vůdčích principů, jaký má smysl netoleranci hanobit? Má-li nám vláda poskytnout to, co chceme, chceme skutečně hédonismus? Mám-li právo jít za svými tužbami, a přitom chci žít ve společnosti řídící se tradičními představami, mám právo jít za tímto cílem i politicky? Proč je prostředí osvobozené od rasismu a sexismu cennějším cílem než prostředí osvobozené od ateizmu a od toho, co se tradičně chápe jako nemorální? Takovýmto otázkám se nelze v praxi vyhnout, a liberalismus požaduje, aby byly řešeny pomocí neutrálních principů, jež v obsahu dobrého života nemají místo. Tomuto požadavku nelze vyhovět, i když pro to existuje řada návrhů. Někteří lidé tvrdí, že liberalismus uznává svobodu, dokud nějaké jednání konkrétním a specifickým způsobem nezasahuje do jednání jiného. Tak například právo na sexuální sebevyjádření převažuje nad právem na prostředí, v němž převládají tradiční standardy. Taková odpověď je neadekvátní, byť jen proto, že liberalismus ji sám pro sebe nepřijímá.

Bránění určitému chování je zvláště problematické tam, kde se chování blíží jádru toho, co nás činí tím, kým jsme. Co nás činí tím, kým jsme: jednání podle sexuálních impulzů nebo život v souladu s obecným morálními pravidly, jež podporují stabilní lidské vztahy? Jedna odpověď zpochybňuje restrikce sexuálního chování, druhá nedostatek sexuálních zábran, a mezi těmito dvěma názory neexistuje neutrální cesta. Tyto otázky zasahují samo jádro liberální veřejné morálky. Liberalismus je řeší tak, že potlačuje diskusi o nich a prosazuje své vlastní odpovědi, aniž by se “dostavil k soudu”. Praktickým důsledkem je prosazení jakéhokoli dogmatického principu jakožto absolutního: liberálové nemluví o schismatu a herezi, ale o rozvratnictví a extremismu, a spíše než otázky po Bohu zakazují otázky po podstatě, atributech a významu sexismu.

Liberalismus – pokus vytvořit plně světský systém založený jen na logice a lidské vůli – tak končí jako obskurantistická tyranie a popírá sám sebe. Trvá na tom, že bude kontrolovat všechno, co ovlivňuje veřejný život, včetně lidské duše. Na kritiku odpovídá umlčováním kritiků. Destruuje skutečnou svobodu centralizací moci, podrýváním standardů, jež činí svobodný společenský život možným. Boří naše vazby k druhým lidem tak, abychom byli závislí na jednotném systému, který je zcela mimo naši kontrolu. Ve jménu toho, že nám dává, co chceme, nám liberalismus upírá všechno, co stojí za to mít.

Scéna pro horor

Posuzujeme-li situaci podle naší každodenní zkušenosti, mohou se takové závěry zdát přehnané. “Tyranie” zní nadsazeně, jiné výrazy jako “měkký totalitarismus” ještě nadsazeněji. Koneckonců nemáme v Americe tajnou policii a vládních slídilů je málo. Soudnictví je nezávislé a soukromé vlastnictví bezpečné. Soudní procesy jsou veřejné a procedurální záruky jsou respektovány. Každý se může ucházet o veřejné úřady na všech úrovních a může napsat nebo říci cokoli bez obav z vězení nebo konfiskace majetku. Definitiva chrání i universitní profesory s nepopulárními, ba konzervativními názory. Neformální omezení myšlení, vyjadřování a jednání se zdají být srovnatelná s podobnými omezeními v jiných společnostech. A především máme pohodlný život. Rozdíly mezi současným americkým režimem a režimy, jež jsou označovány jako tyranské nebo totalitní, jsou tedy zcela zásadní.

Rozdíly by nám však neměly zastírat podobnosti, jež jsou rovněž zásadní a dávají nám právo použít podobného jazyka při popisu situace. Tyranie je neodpovědná vláda, jež není omezena ani zákonem, ani závaznými zvyklostmi. Totalitarismus je tyranie založená na všeobjímající teorii, která je soukromým vlastnictvím vládnoucí elity. Podle těchto definicí nebyly například středověké vlády ani tyranské, ani totalitní. Byly omezeny zákonem a zvykem, a křesťanský světový názor, který je podpíral, nebyl v rukou krále, nýbrž v rukou církve, tedy instituce fundamentálně odlišné od sekulární vlády, která s ní byla často v rozporu, a vázané autoritativními texty a tradicí a v posledku Boží vůlí.
Moderní Amerika naproti tomu inklinuje k totalitní tyranii, přinejmenším v tom, že její liberalismus má povahu soběstačného, všeobjímajícího schématu společenského života. Vládnoucí elita má výlučné právo toto schéma interpretovat a klást překážky politickému jednání, jež je s tímto schématem v rozporu. V základních záležitostech je Amerika ovládána liberální elitou, jejíž moc není omezena zákonem, protože soudy patří k této elitě a zákon je to, co soudy vyhlásí. Afirmativní akce, masová imigrace a vyloučení náboženství z veřejného života ilustruje moc, kterou má tato elita v prosazování zásadních změn navzdory silné a zakořeněné opozici prakticky celého národa.
Taková moc má tyranskou povahu. Člověk, který mne svévolně uvězní nebo mi zkonfiskuje majetek, je tyran. Vládnoucí elity, které ničí společenské instituce a vztahy, díky nimž jsem tím, čím jsem, jež napadají rodinu a odstraňují rozdíly mezi pohlavími, etnické vazby i tradiční morální standardy, jež vyhánějí náboženství z veřejného života a říkají soukromým sdružením, co a proč si jejich členové mají zvolit, jsou také tyranské.

Vězení a exil jsou trestem, protože zbavují člověka jeho přirozeného společenského prostředí. Úmyslná destrukce tohoto prostředí je jednoznačně horší. O genocidě se říká, že zahrnuje úmyslnou destrukci národnostních skupin. Liberalismus to činí všem národnostním skupinám tím, že jejich členy zbavuje národnosti. Jak to lze přijmout? Pokud je prakticky nemožné nahlas protestovat a kritikové jsou označováni za nepřátele humanity, pokud je popírána existence jakýchkoli vyšších standardů, získává tyranie, ať je udržována jakýmikoli prostředky, totalitní kvalitu.

V současné době liberalismus fyzicky neničí nikoho, snad s výjimkou Srbů, nenarozených dětí a – v rostoucí míře – starých a neužitečných lidí. Možná že by tento výčet měl zahrnovat také vraždy a sebevraždy, jež jsou důsledkem rozpadu společenského řádu, ale na tom nemusíme trvat. Ať již jsou dosavadní výsledky jakékoli, patří liberalismus k několika moderním politickým hnutím, jež popírají lidskou přirozenost. Činí lidskou přirozenost věcí lidské volby a technologie, tak jako ji komunismus učinil záležitostí hospodářského vývoje a fašismus výsledkem lidské vůle a národního boje.

Ve všech případech je tu motivem eliminace lidské přirozenosti jako překážky v přetvoření světa. Obtíž je v tom, že tato destrukce neměnné a zakořeněné lidské přirozenosti vedla opakovaně ke konkrétní destrukci velkého množství konkrétních lidí. Logika je jasná: jestliže “člověk” neexistuje, proč by mělo záležet na tom, zda existují lidé? Nemá-li slovo “lidský” žádný obsah, pak se stává sociální kategorií, jejíž význam je určován politicky. A je-li iracionální činit zásadní rozdíl v právech mezi člověkem a psem – což obojí je stále zřetelnější liberální názor – připravuje se scéna stále očividněji pro horor. Nemáme-li spolehlivý způsob, jak po vládě vyžadovat skládání účtů, nemusejí horory zůstat navždy jen záležitostí akademické debaty. Měkký totalitarismus se může změnit na tvrdý.

Konec liberální společnosti

Ať máme před sebou cokoli, tyranie – zvláště totalitní tyranie – nemůže vydržet. Liberalismus se zničí sám, prakticky i teoreticky. Filosofie založená na nezávislých jednotlivcích sledujících vlastní zájmy nedokáže řešit záležitosti, jež přesahují život individua: není schopna vypořádat se s takovými otázkami, jako jsou reprodukce a výchova dětí, loajalita a oběť, život a smrt. Tyto věci jsou pro společenské přežití zcela zásadní, ale liberalismus k nim dokáže přistupovat jen jako k záležitostem individuální preference. Důsledkem je sebevražedně nízká porodnost, děti vyrůstající bez rodičovské péče a armáda, která není schopna přinášet oběti. Bude-li tento vývoj trvat – a je těžké nalézt v rámci liberalismu něco, co by ho mohlo zastavit – bude to znamenat konec liberální společnosti. Máme tedy volbu mezi liberalismem, který musí popřít své vlastní principy, aby mohl vládnout a systémem explicitně založeným na autoritativních transcendentních dobrech. Tento druhý systém může být liberální v řadě věcí, ale musí odmítnout svobodu jako nejvyšší standard a vyjádřen dnešním slovníkem bude radikálně neliberální. Proto máme volbu mezi vládou síly a podvodu (skrytých nebo otevřených) a uznáním náboženského základu společnosti a státu.

Základní politickou otázkou je, jaké náboženství nastolit. Liberalismus sám nutně na takové otázky odpovídá, a to v míře, v níž se snaží být principiální. Navzdory nárokům na neutralitu dnes americký zákon vykazuje rysy náboženského chápání. Vylučuje z veřejného života názory, jež berou transcendentní náboženství vážně, a v podstatě je pokládá za špatné. To však není možné bez nějaké koncepce světa a zdroje morálního závazku. Liberalismus nachází obojí v člověku jakožto měřítku. Lidského génia považuje za princip stvoření a individuální vůli za zdroj hodnot. To je náboženský pohled, přičemž takové náboženství chápe člověka jako tvůrce a soudce všech věcí. Je to náboženství, které neosvobozuje, v podstatě proto, že nemá smysl. Měřítkem je pro něj člověk, ale lidé jsou slabí, nestálí, náchylní k chybám a mají mezi sebou rozpory. Liberální neutralita není neutrální, liberální tolerance není tolerantní, a liberální hédonismus nám odpírá naše přání. Jelikož se liberalismus stal prakticky sebe destruktivním, ani jeho pevné postavení nemůže být důvodem k jeho podpoře. Je třeba ho odmítnout a nahradit něčím jiným: v žádném případě nepřetrvá, a bude lepší ho odmítnout racionálně, s plným vědomím toho, proč selhal.

Co pak?

Racionální cestou z liberalismu je diskuse o otázkách, jimž se právě liberalismus vyhýbá a na něž nemá odpověď. Skutečně svobodnou diskusi o nich liberalismus nepřežije. Úlohou “politické korektnosti” a centralizace intelektuálního života je právě bránit tomu, aby otázky byly vzneseny. Bude-li reálný tlak na liberální společnost dostatečně silný, začnou být intelektuální chyby liberalismu výmluvné. Jako do sebe uzavřený systém chabě ukotvený v realitě se liberalismus může rozpadnout stejně jako sovětský komunismus a jako obskurní bryčka novoanglických kalvinistů. Až jednou liberalismus zanikne – co pak? Náš veřejný život je dnes založen na náboženství, v němž je těžké najít smysl, jemuž je těžké věřit a jež v posledku spočívá na sebeklamu i na klamání druhých. Bude nahrazeno. Dokud se to nestane, musí se postupně formovat lepší veřejný život. Ti, kdo doufají v lepší budoucnost, mohou zatím dělat jen to, že se na ni budou připravovat mimo stávající systém, budou klást základní otázky, z nichž pramení veškeré náboženství, a spojovat své síly s ostatními při hledání odpovědí a kladení výzev těm, kdo podporují současný stav věcí. Zbytek je v Božích rukou.

James Kalb

Z anglického originálu “The Tyranny of Liberalism? publikovaného v časopise Modern Age, preložili Michaela Freiová a Jaromír Žegklitz. Zdroj: www.obcinst.cz

Článok bol redakciou DQ upravený a rozdelený na tri časti, koniec 3. časti.

Podobné články:

• Tyranie liberalismu I., James Kalb, Kultúrna vojna
• Tyranie liberalismu II., James Kalb, Kultúrna vojna

Ohodnoť článok: (Zatiaľ nehodnotený článok)

 Loading ...