Většina republikánských historiků a ideologů republikánské ideje státu, vždy veřejnosti podsouvala, že podunajská monarchie byl útvar, který se přežil a byl absolutistický, zatímco republika je prý z podstaty svobodnou občanskou společností. Život a záměry blahoslaveného Karla I. českého a uherského krále a císaře rakouského však svědčí spíš o tom, že šlo a jde o něco zcela jiného. Seznamte se tedy s jeho myšlenkami o budoucnosti státu, kterému legitimně vládl po svých předcích.

Manifest Jeho Císařského a Královského Veličenstva Karla I.
ze 16. října 1918 o federalizaci monarchie

Mým věrným národům rakouským !

Od té doby, co jsem nastoupil na trůn, jest Mou nezdolnou snahou vymoci veškerým Mým národům vytoužený mír, jakož i ukázati národům rakouským cestu, na níž by bez překážek a třenic dali požehnaně rozvinouti svým národním silám a využitkovali jich úspěšně k svému duševnímu a hmotnému blahobytu.

Strašlivé zápolení světové války stálo dosud v cestě dílu míru. Hrdinství a věrnost, obětavé snášení nouze a strádání slavně obhájily vlast v této těžké době. Kruté oběti války musily zabezpečiti nám čestný mír, na jehož prahu dnes s pomocí Boží stojíme.

Nyní nutno bez váhání přikročiti k novému vybudování vlasti na jejích přirozených a tudíž nejspolehlivějších základech. Přání rakouských národů jest při tom pečlivě uvésti ve vzájemný soulad a uskutečniti jejich splnění. Jsem odhodlán provésti toto dílo za svobodné součinnosti Mých národů v duchu oněch zásad, které za své přijali spojení mocnářové v nabídce mírové. Rakousko se má státi, jak tomu chtějí jeho národové, státem spolkovým, v němž každý národní kmen tvoří svůj vlastní státní útvar na území, jež obývá. Tím se nijak nepředbíhá spojení polských území Rakouska s polským neodvislým státem. Městu Terstu s obvodem dostane se podle přání jeho obyvatelstva postavení zvláštního.

Tato nová úprava, která se nijak nedotýká celistvosti zemí svaté koruny uherské, má zabezpečiti každému jednotlivému státu národnímu jeho samostatnost; úprava tato bude však také účinně chrániti zájmy společné a uplatňovati je všude tam, kde společenství je životní potřebou jednotlivých státních útvarů. Jmenovitě bude dlužno spojiti všechny síly, aby s úspěchem rozřešily se po právu a spravedlnosti veliké úkoly, které vznikají ze zpětných účinků války.

Až do té doby, kdy tato přeměna bude zákonnou cestou dokonána, zůstávají dosavadní zařízení k ochraně obecných zájmů nezměněna. Mé vládě jest uloženo připraviti bez odkladu veškeré práce k novému vybudování Rakouska. K národům, na jejichž sebeurčení bude spočívati nová říše, obrací se Můj hlas, aby spolupůsobili na tomto velkém díle prostřednictvím národních rad, kteréž – utvořeny z říšských poslanců každého národa – mají uplatniti zájmy národa ve vzájemném poměru, jakož i ve styku s mou vládou.

Kéž tato naše vlast, upevněna svorností národů, které v sobě spojuje, vyjde z bouří válečných jako svaz národů svobodných. Požehnání Všemohoucího provázejž naši práci, aby velké dílo míru, jež budujeme, stalo se štěstím Mých národů.

Ve Vídni dne 16. října 1918.
Karel v. r.
Hussarek v.r.

Komentář:

Z tohoto dokumentu je naprosto zřejmé, že podunajská monarchie životaschopná byla, měla perspektivu a existovala tedy i jiná alternativa. Tato perspektiva, kterou v dokumentu nastiňuje bl. Karel I. by měla jistě větší životnost než politicky poměrně trapná dvacetiletá epizoda tzv. I republiky, zvlášť když uvážíme fakt, že v roce 1938 politická reprezentace I. republiky zradila nejen vlastní ideály, ale rovněž spojenectví která uzavřela se ukázala být jen pouhou virtuální realitou. Je znám výrok E. Beneše ?raději Hitler než Habsburk”. Toto šokující zvolání z konce třicátých let se vázalo k reálné možnosti vytvořit společnou frontu s Rakouskem proti nacistickému Německu. Tato možnost se naskytla mezi lety 1935 a 1937. Rakouský kancléř Kurt von Schuschnigg mající neustálý kontakt s Karlovým synem Ottou Habsburským, který usiloval o návrat do země svých předků a chtěl vést rakouské vojáky do střetu s nacistickým Německem, tuto možnost vážně zvažoval. Osamocené Rakousko mělo malou šanci ubránit se tak silnému nepříteli a vnitřní pnutí mezi rakouskými socialisty, národními socialisty a zbytkem společnosti bylo příslibem rychlého vítězství nacistického Německa nad svým kdysi mocným sousedem (není náhoda, že obsazovací operace Rakouska wehrmachtem nesla krycí název ?Otto”). Otto se domníval, že snad bude možné vystoupit proti nacistické agresi společně i s dalšími zeměmi, které ještě před nedávným časem tvořily jeden stát. Jenže nenávist k Habsburkům a obava o vlastní moc a pozice zaslepila republikánům nejen oči, ale zřejmě zatemnila i rozum. E. Beneš musel vědět, stejně jako tehdejší československá generalita, že obrana hranic s Rakouskem je slabá, neboť se nikdy nepočítalo s agresí z této strany, a že pokud Rakousko padne, tak to bude vážný problém obranyschopnosti celého tehdejšího Československa. Přesto jakákoliv možnost bojovat společně s Rakouskem proti nacistickému Německu, zvlášť kdyby Rakousko reprezentoval Otto Habsburský, nebyla pro ně přijatelná. V tomto ohledu však E. Beneš a politická reprezentace I. republiky jednala v rozporu se zájmy země a vlastního obyvatelstva. Celá situace je o to tragičtější, že odhodlání československých vojáků bojovat bylo obrovské a dočkali se jen emigrace vlastních politických vůdců, museli složit zbraně a na svých zádech pocítili zradu spojenců, kteří před dvaceti lety likvidovali ?starou vlast” a slibovali podporu. Možná vše mohlo být úplně jinak, kdyby již před dvaceti lety bylo bl. Karlovi nasloucháno a kdyby republikánské československé reprezentaci v roce 1917 ? 18 nešlo jen o moc a roli spasitelů svého národa. Vždyť ještě na podzim v roce 1918 prosté obyvatelstvo nikterak masově neusilovalo o destrukci monarchie a staletého soustátí. Politické elity vždy tvořily dějiny a určovaly směr společenských změn a pouze v čase se vždy ukáže jaké tyto elity byly, jaké vize nosily ve svých hlavách i srdcích, o co vlastně usilovaly a jestli byly pravdivé nejen k sobě, ale i k těm které reprezentovaly. Pokud se tedy budeme ohlížet zpět a snažit se pochopit a hodnotit, tak lidem bez předsudků a zaslepené nenávisti vůči všemu habsburskému bude zřejmé, že náš český král blahoslavený Karel I. z rodu Habsbursko-Lotrinského je morálním vítězem velmi hektické doby, která vyprodukovala světovou tragédii, kterou označujeme jako XX. století.

David Hibsch, prebraté z www.korunaceska.org

Ohodnoť článok: (Zatiaľ nehodnotený článok)

 Loading ...